(1924 – 1952)
Historie sochařského závodu v Čiklově ulici
Vybudování nových prostor již zavedeného sochařského závodu sochaře Karla Nováka v Čiklové ulici úzce souvisí z celkovou poválečnou historií vzniku České republiky a rozvoje českých podnikatelských aktivit v té době. Mladá Česká republika podporovala české podnikatele ve všech průmyslových i společenských oborech. A stejně tak, s podporou i státních zakázek nastává rozkvětpůvodní sochařsko–řemeslná firmy, uměleckoprůmyslového závodu pro práce ornamentální a figurální, ketrý založil Karel Novák ihned po dokončení studia v roce 1893, původně na adrese Svobodova č.137 Praha 2.
(více o práci sochaře K. Nováka a jeho spolupracovníků v období Rakouska-Uherska a těsně po první světové válce v kapitole HISTORIE K. NOVÁK https://www.umeleckazahrada.cz/davna-slava/karel-novak/)
Rozvoj firmy, spojený s navýšením zakázek, začal vyžadovat nové větší prostory s podstatně kvalitnějším vybavením a zároveň i s početnějším kolektivem sochařových spolupracovníků. Nové prostory, pozemek na úpatí jižního svahu Nuselského údolí, mezi ulicí Čiklovou a železniční tratí, zakoupil od původního majitele trhovou smlouvou uzavřenou 20.12.1924 se Starobylou kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze, resp. nyní Prebendou kapitolního děkana Kolegiátní kapitoly. Předmětem kupní smlouvy byl pozemek na parcelách číslo 148/3 a 150 v Nuslích, o výměře 5 766 m2, kde část pozemku p.č. 148/3 je podle polohopisného plánu z 24.10.1924 vedena jako staveniště o výměře 1450 m2.
(kupní smlouva, polohopisný plán v příloze)
Po vypracování potřebné projektové dokumentace jeho bratrem stavitelem F. Novákem byly v prostoru staveniště, dle zmíněného polohopisného plánu postaveny hned v následujícím roce nové sochařské dílny – tři prostorné, vysoké ateliery, správcovský byt a potřebné technické dílny s veškerým příslušenstvím. Stavba atelierů byla od počátku realizována pro potřeby zhotovování velkých figurálních děl v nadživotní velikosti. K tomuto účelu zavedl K. Novák, jako jeden z prvních, používání pantografu. V sochařském závodu od samého počátku pracovali zkušení, zruční řemeslníci, modeléři a štukatéři, tzv. chasa. Zároveň K. Novák úzce spolupracoval s tehdejšími již uznávanými sochaři.
Potřebné skladovací haly, byly zbudovány v prostoru staveniště podél železniční trati. Dřevěné kolny, stopařské dílny a přístřešky. Volná plocha staveniště pak byla přizpůsobena pro výrobní a skladovací potřeby sochařských a štukatérských děl.
Zahradní část byla, dle projektu podél dnes již neexistující ulice Sámovy, oplocena dřevěnými latěmi na dřevěných sloupcích, vstupní dřevěná vrata ústila do ulice Křesomyslovy. V této části zahrady byl umístěn i zahradníkův domek. Po celou dobu trvání sochařského závodu nebylo podél železniční trati provedeno oplocení, prostor byl jen volně ohraničen nízkou zídkou, řadou pergol, treláží a vystavenými sochařskými díly. Zahradní část, sloužící jako pomyslná výkladní skříň prací sochařského závodu, byla oplocením z betonových prvků z této dílny oddělena od zastavěného pozemku s ateliery, sklady a přístřešky.
Veškerá dobová projektová dokumentace a výsledky schvalovacích řízení jsou uloženy v archivu a jsou zveřejněny na webových stránkách , jako ukázka neskutečně bezproblémového a vstřícného přístupu státní správy k potřebám podnikatele.
Zahradní část byla postupně zastavována ukázkami možných realizací zahradních úprav a děl z výstavních vil předních architektů té doby, vytvářených pro nově vznikající majetnou třídu továrníků či finančníků z českých řad. Volné plochy v zahradě tak sloužily jako prezentace prací z dílny sochařského závodu a téměř všech význačných sochařů, spolupracujících s touto sochařskou dílnou.
Takto striktně rozdělená plocha, výrobní část na stavebním pozemku a výstavně-prodejní část v zahradě plně vykrývala potřeby čím dál více vysoce ceněné největší štukatérské dílny a prestižního sochařského závodu v republice. Tento stav dokládá přiložená fotodokumentace.
Díky výše popsanému stavu vybavení a kvalitnímu personálnímu výběru zaměstanců se stal tento sochařský závod vyhledávaným vysoce prestižním centrem spolupráce pro nejvýznačnější architekty a sochaře realizující svá díla v nadživotních velikostech. Celý umělecký záběr je navíc nutno doplnit o restaurátorskou činnost – práce na obnově chrámu sv. Víta, hradu Karlštejn a mnoho dalších kulturních a církevních památek. Další významnou, i když zdánlivě drobnou činností pod vedením sochaře K. Nováka jsou výtvarná díla keramických váz, kachlí, dekorů, návrhy secesních šperků, zrcadel a podobně. Veškeré dostupné informace o této činnnosti je podrobně uvedeno v zápiscích A. Zítka sestavených u K. Nováka v roce 1953 pro zamýšlenou publikaci prof. Štipla, rektora UMPRUM.
Tuto dlouhodobou, téměř 30 letou, všeobecně přínosnou uměleckou činnost přerušila a nakonec zcela ukončila změna společenského řádu v letech 1948 až 1952. S nástupem revolučních změn likvidující vše staré jako nepotřebné, došlo k úplnému uzavření prosperujícího sochařského závodu. Postupně areál přebírá řada socialistických institucí a podniků až nakonec končí v rukou podniku Krátkého filmu – Studio Bratři v triku.