(1880 – 1953)
Pražský rodák Babka studoval na zdejší uměleckoprůmyslové škole v letech 1901 – 1907 ve speciálce St. Suchardy, který jako profesor na školu nastupoval krátce před Novákovým absolutoriem.
Již za studia byl Babka u Nováka zaměstnán, krom toho pracoval i u dalších firem Poslední spolupráce s Novákem proběhla v roce 1911, od roku 1912 byl Babka činný v Moskvě. Jako člen české družiny realizoval za první světové války ve spolupráci s arch. V. Kvasničkou mnoho pomníků. Po válce se navrátil do Prahy a od roku 1922 pracoval jako konzervátor Památníku osvobození, přičemž dále vytvářel četné pomníky, plakety a portréty účastníků zahraničního odboje.
Jako zaměstnanec Novákovy firmy se již v roce 1902, tedy pouhý rok po započetí studia, podílel na výzdobě interiéru Pražské úvěrní banky (nanášené stropy). Výstava obchodní a živnostenské komory (1908) představovala pro Nováka velkou zakázku, na níž krom jiných participoval také Babka, a to především prováděním reliéfů podle Hergesela a spoluprací proslavené restauraci U slona.
Objednávka výzdoby interiéru nádraží Františka Josefa (do 1909) zaměstnala celou řadu Novákových pomocníků, mezi nimi také Babku, který byl pověřen jednak zhotovením četných modelů v ateliéru, jednak větším úkolem provést figury u schodiště dle Šalounova návrhu. Spolu s dalšími se účastnil taktéž vnitřní výzdoby refektáře v klášteře augustiniánů v Brně (1910), kde se Novák zabýval především bohatým stropem a několika bustami; jeho chasa pak mohla být k ruce J. V. Pekárkovi, který tamtéž navrhl rozměrný reliéf s Apoteózou sv. Augustina.
Poslední Babkova spolupráce s Novákem proběhla do roku 1911, jednalo se o práce na Obecním domě. Babka přispěl prací na fasádě, zejména se podílel na provedení maskaronů nad okny.
