Kudrna Eduard (starší)
(1896 – 1967)
Hned po založení Sochařského závodu Karla Nováka v Čiklově ulici roku 1924 se stal Eduard Kudrna starší jeho stálým spolupracovníkem a nejlepším modelérem.
I jeho žena Aloisie Kudrnová se stala zaměstnankyní sochařského závodu a společně zde žili ve správcovském bytě. Jeho syn Eduard mladší (1929-2005) je mimo jiné autorem mnoha dobových fotografií ze života v ateliérech a v éře obnovy Umělecké zahrady po roce 1994 byl až do své smrti důležitým spolupracovníkem. Sestra Eduarda Kudrny (staršího) byla manželkou sochaře Karla Pavlíka.
S pomocí pantografu prováděl Eduard Kudrna starší většinu prací spojených s reprodukční tvorbou sochařské dílny pomocí pantografu. Osobně se účastnil na řadě restaurátorských prací sochařského závodu, například v Kapitule sv. Víta na Hradčanech, opravy Rudolfova a Španělského sálu Pražského Hradu. Během pořizování kopie madony na Karlštejně čtrnáct dní i bydlel. S Albínem Poláškem spolupracoval na Wilsonově Pomníku, na soše boha Radegasta ve Frenštátu pod Radhoštěm. Se srbským sochařem Jorge Jovanovičem na zvětšování soch pro Bělehrad. Podílel se na realizaci mnoha sádrových modelů budov a projektů pro řadu architektů. Zejména Vranské přehrady, Vršovické vodárny nebo Michelských plynáren.
Kudrna Eduard (Mladší)
(1924 – 2005)
Od mládí se účastnil na práci sochařského atelieru a nemalou zásluhou pak při obnově zahrad, sochařských děl od roku 1995 až do své smrti.
