Václav Mašek I (1844 – 1914)
Václav Mašek II (1874 – 1960)
Petr Mašek IV (*1952)
První umělecká slévárna Karlín
První uměleckou slévárnu založil v roce 1869 pan Václav Mašek v Karlíně, který před tím několik let pobýval v cizině, kde získával zkušenosti s odléváním do bronzu a následné patinování sochařských děl. Brzy se firma zařadila mezi přední slévárny v Praze, kterých bylo sedm. V té době vznikalo mnoho pomníků a to jak ve veřejném prostoru v ulicích, na náměstích ale i na hřbitovech a sochy pronikly v malém měřítku i do domácností.
V té době zde vyrostla generace vynikajících sochařů a to již od začátku 19. století – Emanuela Maxe, Václava Levého k velikánům ve druhé polovině století Josefa Václava Myslbeka, Ladislava Šalouna a Stanislava Suchardy až k Bohumilovi Kafkovi v 50 letech 20 století.
Firma Václava Maška odlévala jak pracovní studie budoucích soch od různých autorů tak i finální díla, která jsou dodnes umístěna ve význačných budovách a na dalších místech nejenom v Praze. Například od Františka Strachovského je na Havlíčkově náměstí v Praze 3 socha Karla Havlíčka Borovského a stejný je i v Chicagu v USA a mnoho dalších. Mezi nejvýznamnější práce patřily studie pomníku sv. Václava, který byl započat v roce 1888 a dokončen až v roce 1924. Nejen firma Václava Maška, ale i v ostatních slévárnách se na pomníku pracovalo.
Na přelomu století byl postaven v pokračování nové Mikulášské třídy (dnes Pařížské) most přes Vltavu, kde autorem byl architekt Jan Koula. Jeho sochařská výzdoba byla podle návrhů sochařů Ant. Poppa a L. Wurtzla odlita v karlínské slévárně a jsou dodnes ozdobou dnešního Čechova mostu.
Po smrti zakladatele v roce 1914 firma pokračovala dále pod vedením synů Václava a Ladislava Maška. V tomto období byla dokončena socha sv. Vojtěcha. Poslední, která byla na pomník sv. Václava osazena. V té době byl též proveden pražský pomník F. L. Riegra od Myslbeka a zároveň i socha od Ladislava Šalouna do jeho rodiště do Semil. Počátkem 30 let byla vytvořena Albínem Poláškem socha Radegasta. Jeho třetinový model byl zvětšen pomocí zvětšovacího pantografu v ateliéru sochaře Karla Nováka v Nuslích do požadovaného měřítka a tento sádrový model byl odvezen do Karlínské firmy Václava Maška, kde byly z dusaného kamene vyrobeny dvě kopie. Jedna byla osazena pod vrcholem Radhoště a druhá byla v až v 60 letech umístěna do pražské zoologické zahrady.
Karel Novák se dále podílel svým technickým vybavením i na poslední velké zakázce a to jezdecké sochy Jana Žižky od Bohumila Kafky. Postavené u mauzolea na vrchu Vítkově. Práce začaly již před válkou, ale socha nebyla dokončena. Až v roce 1946 byl model převezen do Karlína a ze 120 dílů byla socha smontována na železobetonovou konstrukci. Slavnostní odhalení bylo pak v roce 1954.
Pravnuk, vnuk majitelů karlínské umělecké slévárny architekt Petr Mašek se svým proj. atelierem účastní od počátku obnovy umělecké zahrady, je autorem kompletní prováděcí dokumentace zahradní architektury. V zastoupení investora je proj. atelier nositelem inž. činnosti.
Jeho prací je i studie bytového domu dostavby areálu, v alternativě projektu Stempel a Tesař k žádosti o změnu územního plánu SÚ hl. města Prahy.
Pro obchodní komoru v Lublani Plečnik nejdříve nechal vyrobit sloup z kamene z Hotavlje (lom vápence, mramoru kdesi poblíž Škofii Loki), který je dnes v jakési vile v Terstu u příbuzných kameníka Vodníka. Později si to rozmyslel a navrhl kovová světla. Protože by byla výroba všech světel v Praze příliš náročná a komplikovaná také kvůli clu a dopravě, objednal pouze zatočený/spirálový sloup, který ulili v Maškově továrně – slévárně (dílně) a v dubnu 1927 odeslali do Lublaně. Plečnikova podmínka byla, že v době jeho nepřítomnosti odsouhlasí model sloupu jeho žák a spolupracovník Otto Rothmayer, který vyrobil cizeler Karel Pešan. Prostřední díl tohoto modelu je dnes na schodišti Rothmayerovy vil v Praze.
