1906 – 1911
První dekáda samostatné Novákovy tvorby se uzavírá jeho snad nejznámější a nejoceňovanější zakázkou, výzdobou pražského Obecního domu. I vzhledem k pozdější Novákově tvorbě lze jeho díla pro Obecní dům vnímat jako pomyslný vrchol sochařovy kariéry.
Novostavba Obecního domu byla společným dílem arch. Antonína Balšánka, profesora české vysoké školy technické, a arch. Osvalda Polívky, c.k. stav. rady v Praze. V dobovém tisku, který se tématu Obecního domu pochopitelně se zájmem a opakovaně věnoval, najdeme mj. i kompletní seznam všech dekorativních prací, které na domě proběhly. Karel Novák je veden jako autor vnější kamenické práce na hlavním průčelí, krom toho se ale podílel i na kamenické práci vnitřní; byl mu svěřen sál Sladkovského, sál Palackého, sál Julia Grégra, Smetanův sál, jídelny v 1. patře, dámské salony a cukrárna, bar a lidová restaurace. Dále najdeme Novákovo jméno ve výčtu sochařů, kteří se podíleli na sochařské výzdobě průčelí. Novákovým souputníkem zde byl i bývalý spoluvlastník jeho firmy a nynější profesor Josef Pekárek, dále Ladislav Šaloun, František Rous, Čeněk Vosmík, Antonín Mára, Franta Úprka, Josef Mařatka a Augustin Zoula.
Novák se na výzdobě interiéru podílel poměrně velkou měrou. Nejznámější jeho počiny najdeme ve Smetanově síni.
Byla to právě exteriérová výzdoba fasád Obecního domu, tedy maskaronové klenáky nad okny hlavního průčelí a postavy Světlonošů, která Nováka nejvíce proslavila a s níž je dodnes nejčastěji spojován. Každý ze série maskaronů představuje určitou alegorii, přičemž přesné názvy jednotlivých hlav nejsou známy. Můžeme se proto jen dohadovat, co který symbolizuje. Například maskaron, na kterém nad v bolesti sevřeným obličejem trůní sova s roztaženými křídly, bývá označován za alegorii filozofie, zatímco klenák s tváří zastřenou leteckou kuklou a brýlemi, doplněný ještě o pár křídel, má oslavovat letectví. Vedeni řečí symbolů můžeme předpokládat, že hlava s bujnou kšticí, za níž jsou dekorativně naskládány trubky a tamburínky, odkazuje k hudbě; stejně čitelná je i hlava staršího muže s tradičními atributy Merkura, tedy obchodu. Některé symboly jsou však dosti mnohoznačné. Tvář staršího muže je doplněna svitky papíru s pečetěmi, což můžeme vnímat jako oslavu písemnictví, či dokonce právnictví či politiky (pečeti). Ženská tvář s ornamentálními stuhami a festony je doplněna jakýmisi rohy hojnosti s ovocem, oslavována je tu tedy hojnost plodin země, možná i specificky chvála ovocnářství. Další mužská tvář, zřejmě alegorie průmyslu a techniky, vystupuje na pozadí ozubeného kola, umístěného téměř jako svatozář.
Alegorie malířství je představována postarším mužem s dlouhými vlasy, po stranách jehož obličeje vidíme rozměrné dekorativní voluty. Teprve za těmito volutami jsou zastrčené štětce, jakoby tam schované. Identifikovat tento maskaron bez možnosti vidět jej zblízka muselo být pro běžného diváka velmi těžké; vodítkem ale mohlo být umístění maskaronu na nároží, které je v horní části osázeno figurálními sochami alegorií krásných umění. Z druhé strany nároží se nachází dívčí maskaron, který ale není doplněn žádným konkrétním vodítkem, jen záplavou květů, připomínajících vlčí máky. Všechny dosud popsané maskarony se nacházejí v jedné linii nad okny průčelí. Další maskaron, představující patronku umění bohyni Athénu, najdeme ještě nahoře pod atikovou římsou. Všechny maskarony jsou velmi působivě sochařsky zvládnuty a upoutají především nevšedními výrazy ve tvářích. Propracovaná obličejová mimika ve spojení s nápaditými atributy a jejich aranžováním působí svěže a právem poutá zaslouženou pozornost.
Hovoříme-li tu o práci na Obecním domě jako znaku přináležitosti k dobové špičce, ponecháváme stranou celou agendu týkající se kritiky Obecního domu, která byla velmi silná již v době jeho vzniku. Fakt, že Obecní dům byl v době svého dokončení vlastně již stylově passé, je obecně známý. Přesto se na něm podíleli umělci, které právem považujeme za vrcholné representanty své doby. Novákovo místo v jejich středu má proto dostatečně silnou výpovědní hodnotu. Ostatně Novákova tvorba plně spadá do proudu secesních umělců – dekoratérů a zůstává pozdějším stylovým vývojem sochařství v podstatě nedotčena. Proto spatřujeme její vrchol právě v realizacích pro Obecní dům, jakkoli jej samotný můžeme považovat za retrográdní.
Z Novákovy ruky pochází také další štukový dekor fasády: kolorované a zlacené městské znaky, plastické rostlinné a ornamentální motivy, vázy apod. Je pravděpodobné, že je také autorem postav sedících mladíků nad okny bočních fasád, kteří svou obličejovou typikou i způsobem zpracování navazují na styl maskaronů.
Vyvrcholením Novákova podílu na výzdobě Obecního domu se staly sochy Světlonošů nad hlavním vchodem, nesoucí velké elektrické lampy. Celofigurální plně prostorová plastika je v korpusu sochařova díla ojedinělá, proto lze světlonoše považovat za skutečně výjimečné dílo nejen v rámci dekorace Obecního domu. Sochy světlonošů jsou komponovány zrcadlově, natočeny směrem k sobě (resp. k hlavnímu vchodu). Jsou téměř totožné, poněkud je ale pozměněn způsob sezení obou figur; levá postava sedí s rozkročenýma nohama, zatímco pravá má nohy blíže k sobě překřížené v kotnících. Obě postavy působí sugestivní kombinací uvolnění a síly. Ztepilé mužské figury třímající nad hlavou krystalickou konstrukci lampy jsou usazeny na sloupech, jejichž hlavice tvoří bukraniony; pomyslné voluty jsou nahrazeny býčími rohy. Antická symbolika pokračuje motivem Herkulovy lví kůže, kterou mají muži ovázánu kolem pasu; způsobem uvázání se obě sochy drobně liší. Na klíně každého muže stojí malý chlapec, zdvíhající rukou planoucí pochodeň. Tvář mladíků je velmi jemná, klidná a důstojná. Vanoucí vlasy i draperie koresponduje s motivem ohně pochodně. Festony, visící ozdobně podél býčích hlavic, představují stylizované plody (podobné šípkům), ostře řezané, jakoby v souznění s ostrými hranami světelných krystalů.
Ačkoli se exteriér Obecního domu pyšní celou řadou kvalitních soch, umístění světlonošů na nejexponovanějším místě ukazuje, o jak prominentní zakázku se jednalo. Skutečnost, že byl Novákovi takto důležitý úkol svěřen, dokazuje nejlépe, že byl svými současníky právem řazen k dobové špičce.