Štursa Jan Josef

(1880 – 1925)

Český sochař, rodem z Nového Města na Moravě, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Jako velice nadaný student po dokončení měšťanky vystudoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou absolvoval roku 1898 s mimořádně dobrými výsledky.

Po škole začal pracovat v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V práci však již v roce 1899 skončil a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde úspěšně složil zkoušky a byl přijat do studií pod vedením Josefa Václava Myslbeka.

Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Od roku 1908 pak pracoval jako Myslbekův asistent na AVU, až do vypuknutí první světové války.

Za války sloužil u 81. pluku v Jihlavě, kde pobýval až do roku 1916, kdy ho z vojenské služby vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. Na akademii zpočátku vedl medailérskou školu.

V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka. V roce 1922 se stal rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. Byl řádným členem České akademie věd a umění a členem Societé Nationale des Beaux Arts v Paříži, SVU Mánes (1905 – 1925) a uměleckých spolků v Mnichově a Vídni.

V ateliéru J. V. Myslbeka vznikaly první dívčí akty. Zpočátku byl ovlivněn secesním symbolismem – usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka, např. Z lázně (1903), Život uniká (1904), Puberta (1905), Melancholické děvče (1906). Později se přiklonil ke smyslovému uchopení plného tvaru zralého ženského těla např. Eva (1908), Sedící Eva (1908 až 1909), Sulamit Rahu (1910), Toileta (1910). Také byl ovlivněn kubismem – reliéf Umění pro Mánesův most.

Po první světové válce reagoval na tragické zážitky z fronty. Důkazem je jeho dílo Pohřeb v Karpatech (1918). Dalším významným dílem reagujícím na hrůzy války byla socha s názvem Raněný z roku 1921.

Téměř opomenutou součástí tvorby sochaře představuje účast na výzdobě fasád.  Příkladem je spolupráce s arch. B. Kozákem při obnově domu v Hybernské ulici  rok 1919. Výškově orientované reliéfy, opakované mužské a ženské hlavy podle modelu sochaře realizovala dílna K. Nováka.

V posledních letech svého života se věnoval převážně portrétní tvorbě. Známé jsou především portréty – Max Švabinský (1918), T. G. Masaryk (1920 až 1921), Alois Jirásek (1921), Jan Amos Komenský (1922 až 1923), Marie Hübnerová (1924), Leoš Janáček (1924) a Bedřich Smetana (1924).