(1885 – 1930)
Waigant proslul především jak spolupracovník J. Kotěry. Začínal jako sochař a malíř, studoval na uměleckoprůmyslové škole u Suchardy a Maška.
Posléze vstoupil do Kotěrova atelieru a byl přijat i do jeho speciálky. U prof. Suchardy se pravděpodobně seznámil s Novákem, pro kterého pak opakovaně pracoval. V roce 1907 se spolu s celým kolektivem Novákovy dílny podílel na slavobráně pro návštěvu císaře Františka Josefa v Praze. Roku 1908 taktéž s mnoha ostatními z firmy participoval na výzdobě pavilonů výstavy obchodní a živnostenské komory, včetně restaurace U Slona. O dva roky později spolupracoval na výzdobě refektáře kláštera augustiniánů v Brně. S bratrem Antonínem (1880 – 1918) se zapojil do výroby kachlíků, krbů, keramických drobností (váz, popelníků, svícnů apod.) a bust slavných osobností, což patřilo k nezanedbatelné agendě Novákova závodu.
Dosud nedatovaná je zakázka Novákovy firmy na opravu kostela nejsvatějšího Salvátora v Praze, na níž se měl Waigant věnovat zejména poničenému portálu. Jako Kotěrův spolupracovník se významně podílel na stavbě městského muzea v Hradci Králové, kde pracoval též Novák. Waigant následně až do první světové války působil jako vedoucí Kotěrových ateliérů v Praze, Plzni i Hradci Králové. Po válce přijal místo profesora stavitelství na průmyslové škole v Prešově (od 1929 přesídlena do Hradce Králové).
